Za starých časù tichá a rychlá noha pašerákova často spočívala na chladivém mechu pokrývajícím místa, kde nachází se i náš tábor. Ne všechny cestičky zarostly kapradím a zapomněly svùj konec. Čeká nás tedy příležitost jak s lehkostí motýlích křídel opatrnìě sledovat jedno drobné vlákénko, které již dlouho ruší jen sluneční paprsky …

Cestu střeží především důvtip dovedně ukrytý v temnotì dávných časù…

K čemu je však jemné naše předivo připředeno? Co čeká nás a nemine?

To se dozvíte zde